Geomorfologické členění

= členění zemského povrchu do menších jednotek (horstva, vrchoviny, nížiny) na základě jejich geomorfologické příbuznosti a blízkosti
geomorfologické členění Česka má několik úrovní:
1. provincie - především Česká vysočina a Západní Karpaty
2. subprovincie/soustava - v České vysočině např. Šumavská, Krušnohorská nebo Krkonošsko-jesenická soustava
3. oblast - v Krkonošsko-jesenické soustavě především Krkonošská, Orlická a Jesenická oblast
4. celek = samostatné pohoří - např. Šumava, Hrubý Jeseník, Krkonoše, Moravskoslezské Beskydy atd.
• geomorfologické celky se člení na další menší jednotky - podcelky (např. Keprnická hornatina), okrsky a podokrsky
• logickými hranicemi geomorfologických jednotek jsou klíčová sedla nejvyšších a nejprominentnějších hor
• nejvyšší hory jednotlivých jednotek (celků, podcelků, okrsků a často i podokrsků) jsou proto většinou ultratisícovkami nebo ultrakopci
• např. v Moravskoslezských Beskydech jsou ultratisícovkami všechny nejvyšší vrcholy jednotlivých podokrsků
• následující mapka zobrazuje geomorfologické členění Česka* se zvýrazněnými ultratisícovkovými celky:

* Existuje několik verzí geomorfologického členění Česka (např. podle Demka nebo Balatky) s mírně odlišnými hranicemi celků.
  Ultratisícovky jsou ve stejných pohořích (celcích) ve všech verzích členění, ale některé ultrakopce jsou v různých verzích jinde.
  Např. Uherčické staré hory jsou jednou v Dolnomoravském úvalu a jindy ve Ždánickém lese. Ultrakopce používají členění z Mapy.cz.